Píše se prosinec roku 2020 a virtuální nemoc drtí veškeré ústavně zaručené práva, s tím jak ubývá Svoboda roste chuť zmizet do neznáma. Při telefonátu se mi zmínil můj kamarád Kuba Najman s tím jestli se nechci připojit na roadtrip do španělské Andalusie neváhám a říkám ano! Shodou okolností chce jet i legenda Moravské trailsové scény Jirka Zouhar, se kterým jsme společně bydleli na maltě a nemá jak takže paráda. Slovo dalo slovo a za den vyrábím tzv. „kurník“ speciální vestavbu, o které bych mohl napsat a natočit tuningový vlog o životě v autě a do pěti dnů vyrážíme.

IMG_20201225_141758

Cesta ubíhá poměrně rychle a my se nacházíme v jiném světě hned po přejetí francouzský hranic, Španělsko nás vítá sluncem Bohužel, ne tolik teplem jaké kluci avizovali, v noci klesá teplota i pod nulu a ve spojení větší vlhkosti vzduchu je to pekelná kombinace, co se dá dělat ranní jógu za vás nikdo jiný nedá takže s Jirkou skáčeme do moře a cvičíme. Sprchovat se a mýt si hlavu je však velký oříšek, studená voda dopadající na hlavu působí jako tisíce žiletek a v momentě kdy necítím povrch lebky odkládám tento úkon na dobu nezbytně nutnou :).

Může jít o obrázek one or more people a outdoors
Převážnou většinu času se nacházíme v okolí Ruben Alkantara Skate parku v malaze, za pár Euro se dá koupit vstupenka na tři měsíce z čehož využíváme, bohužel koronavirus se šíří ve sprchách takže ty jsou zavřený. Proto nám nezbývá než zvládat ranní hygienu v moři a přilehlých sprchách, které jsou funkční a zdarma pro všechny.

 


Potkáváme velkou spoustu lidí kteří žijí svůj život obytných autech, pro mě osobně je to velmi inspirativní Cesta ven ze systému. Večery trávíme u ohně na pláži, grilujeme a vyprávíme si příběhy. Partička žije svým ortodox beer & bmx životem, já ve volných chvílích sadám na motorku a objíždím krásy Andalusie. A že je na co koukat ty nádherné západy slunce Na vrcholcích hor mě lákají každou chvíli na projížďku a budou mou součástí do konce života. Někdy je však třeba hlavu si pročistit víc a zmizím vykempovat přes noc pod širákem. Jeden takový den jsem si popsal zde:
 
 



Někdy je prostě čas být sám, probudit v sobě chlapa zažít diskomfort, protože komfort vytváří gaučové povaleče a zabíjí duši. Dneska byl jeden takový den já cítil že je třeba vyrazit. Fouká ukrutný uragán a deštivé ráno nedávalo tušit, že ještě vysvitne Slunce, ale přece se stalo. Nerozhodnost co s načatým dnem. Myšlenky všude a přitom nikde, tupé pohledy do telefonu a zmatené překlikavaní aplikací. Sedám na svou červenou krásku, které je symbolem svobody – té svobody kterou si mnozí výměnou za slib falešného bezpečí nechají brát, a vyrážím jen tak bez cíle, se zbalenym stanem a spacakem. Hory! Tam chci! Bliž k nebesům. Předmnou se tyčí Casarabonera, kterou jsem si oblíbil k paraglide radovánkám, je rozhodnuto. Míjím stado koz které pase sám pes bez pána. Příkré srázy kopcem dolů dávají jasně najevo kdo je tu pánem. Hledám místo pro svůj bivak, ale poryvy o síle 60km/h ve mne nerozvíjejí optimismus. Salaš! Vzpomínám na pohled z ptačí perspektivy byla tam! Sjet zpět by znamenalo projížďku až do tmy, ale pěší cestička láká. Hold co se dá dělat rozkaz zněl jasně zkusit se to musí! Záhy lituju, balvany po kolena, klády v cestě a příkrý sráz na šotolině, pot teče kudy to jde a únava mně dohání. Dal ses na boj tak bojuj! Už není cesty zpět… Povedlo se! Dole padám únavou a pozoruji oblohu. Mysl se uklidnila, nastává ticho, jen přítomnost… Dobro noc všem….


  



Je super mít parťáka Jirku v autě protože na to dává více svobody já mu nechám auto a jdu si po svých. Pro mne asi jeden z nejlepších zážitků byl výlet s Jirkou do termálních lázní u Granady za které patří velký dík našemu kamarádovi vincentovi z Německa. Hořká termální voda vyvěrá zpoza hory a posléze se vlévá do rybníků Smaragdové barvy je však třeba bedlivě naplánovat čas příjezdu Jelikož se může stát že hladina rybníka bude nad úrovní a tím pádem termály jsou nefunkční.
 


 

Ranní pohled z ledového kurníku na 40 stupňovou vodu z které stoupá pára byl fakt něco. Po ranní skoro tříhodinové koupelí a obídku Jirka dává zasloužený odpočinek a já sedám na motorku a objíždím okolí.


  

 

Vydali jsme se i na spot známý Pod jménem el kable. Zprvu to moc nevypadalo, ale asi za dva dny se nám podařilo zprovoznit původní lajnu známou z videí.
Skoky byly větší Moc se mi nechtělo ale o to větší jsem měl radost, že mi to pořád jde a skáču vysoko, jak za mlada.
 
 


Ke konci výletu za mnou dorazili i kamarád Tom, pronajal motorku a vyrazili jsme na týden kempování a objevování krás tamního kraje. Kempování na poušti a projíždění uzavřených westernových městeček včetně mnoha nádherných offroadových trailu stály opravdu za to.
 




 



Díky parto za super čas! „Špinaví párci“ =  Kuba Najman, Milan Bolek a Michal fejfar a „The Kurník Bojs“ = Jirka Zouhar, Tomáš Kondělka .
 
 



And big thanks to our brothers in Andalucia! Pitu, Karlos, Lecu, Lui, Lukas vincent and many many more!