Už na Bali mě Martin po dlouhém přesvědčování navrtal taky do freedivingu okolo Malty. Dlouhé přemlouvání vypadalo asi takhle; „Jedeme se potápět na deset dní z lodě okolo malty, jedeš?“ „Jo“

Půl rok utekl jak voda a to už mám hvězdný párek Mi a Ma doma v Tažbéší. Seznamuji partičku se spoty v okolí a večer co večer při objemných diskuzích konzumujeme lahodné maltské vína víc než je zdrávo.

A to už se naloďujeme na Valhallu, upřímně, moje očekávání luxusní lodi byly trošku mimo realitu, fasuju kabinu velikosti rakve kde příjemně voní nafta a teče kde to de, zvláště oknem, v noci, což ocením jako tréning na waterboarding výslechy.

Tenhle menší nedostatek ovšem kompenzuje super parta a nádherné lokace. Zvláště mne nadchla P-31 která leží u Camina a nedá se k ní dostat jinak než lodí. Perfektní viditelnost a velký dlouhý vrak, prostě paráda.

Přesouváme se na gozo, parádní potápěčky okolo blue hole viditelnost 40+ surrealistické čerstvě nalomené pískovce které si leží klidně jako pomník maltské chlouby „azure window“. Totální zábava musím jezdit častěji.

Plány byly velké bohužel počasí nám udělalo velkou čáru přes rozpočet. Za více než dva roky sem nezažil horší podmínky než tenhle týden, ani v zimě a to je co říct.
Posledních pár divů a pak jen přesun po rozbouřeném moři zpět do přístavu.

Hold člověk míní příroda mění. I tak díky společnosti parádní čas.

Těším se na další dobrodružství.